Květnový rozjezd

Po uvolnění striktních koronavirových opatření jsme se v květnu začali s dětmi scházet dvakrát týdně na výletech v přírodě. Účastnilo se nás vždy do deseti a každý výlet byl trochu jiný, nejen lokalitou, ale i tématem, podle toho, kdo výlet organizoval.

Úplně první setkání bylo radostné, u Košuteckého jezírka, odkud jsme se vypravili se Štěpánem a Petrou zkoumat hmyz. Měli jsme štěstí, po ránu v ulicích u Sylvánu bylo minimum lidí, přes den krásné počasí, jen krátký deštík, když jsme byli zrovna pod stromy a napršelo den předem, takže v potoce u Radčické skluzavky bylo vody dost a děti si ji mohly užít s hrázkami a pouštěním většího proudu. Začali jsme bludištěm v uličkách pojmenovaných podle příběhu Rychlých šípů, které dost dětí ještě neznalo, ale příběh jsme si převyprávěli a ti co ho znali, pomáhali ostatním. Tak jsme úspěšně prošli celou cestu. V závěru výletu jsme ještě do mapy cestu zamalovali a vyšla do tvaru číslice 6, což naznačovalo 6 končetin u hmyzu, který nás provázel celým dnem. Hádali jsme hmyzáky podle anglických názvů a potom z českých slov zkoušeli poskládat rýmovačky, zatančili si náš oblíbený tanec s písní Nestarej se ženo má … zabijeme komára, poskládali puzzle obraz z hmyzí říše, zkoušeli střílet z praku (protože jsme si ukazovali brouka prskavce, který vystřeluje horkou tekutinu) a s kluky na dece po obědě třeba povídali o tom, jak střevlíci „mimotělně“ tráví žížaly. U studánky Viktorka jsme poobědvali a nalíčili pasti na brouky (zakopané kelímky jsme naplnili šunkou pro masožravé střevlíky, jablkem, šťávou a při zpáteční cestě jsme sbírali úlovky). Byla tam i včelka s plnými pylovými váčky, jinak spoustu mravenců. Jen masožravého střevlíka jsme bohužel neulovili. Ukázal ho Štěpán alespoň některým v knížkách, fotkách a nákresech, kde jsme také porovnávali různé druhy slunéček.

Další výlet nás zavedl k božkovskému potoku s Andrey. Provázela děti jako “déva”, stromový duch. Cestou děti poznávaly rostliny a květiny. Každý si vybral jednu rostlinu, kterou se pokusil co nejvěrněji nakreslit. Mezitím Andrey připravila dětem bojovku. Měli jsme tým Žůžoláků a Svízeláků. Každý tým obdržel kartičky s přírodními bytostmi, které se na jejich území nacházejí. Území dělil potok. Kartičky s bytostmi byly rozmístěné na území obou týmů a cílem bylo sebrat kartičky nepřátelskému týmu. Ten své kartičky bránil a koho chytil, ten se nesměl hýbat a musel čekat, až ho osvobodí nějaký spoluhráč. Byla z toho nakonec zábava na více než hodinu. Museli jsme dát odvetu a někteří chtěli hrát ještě jednou, i když byli všichni pěkně udýchaní. U potoka jsme pojídali divokou mátu, někdo ochutnal i bukový list a řeřišnici. Mátu někteří nasbírali i domů do sáčku. Došli jsme k dalšímu potůčku, tam děti pojedly a jaly se spontánně stavět hráz a pouštět korytem přírodniny. Hodně je to bavilo. Kdo pak chtěl, vytvořil si na strom svého stromového ducha – dévu, z bláta. Tobík objevil v potoce raka, bez klepet. Pak našli kluci, Hanuš, Tobík a Kája, ještě v tůni skokana štíhlého a pěkně tlustou pijavici. Bára si všimla květiny, kterou ještě neznala, byl to hrachor. Cestou zpět jsme ještě hledali nějaké pěkně znějící kamínky, se kterými jsme si udělali rytmický koncert. Někteří leželi uprostřed kruhu a poslouchali ostatní hráče jako ve zvukových lázních.

Třetím výletem byla cesta s Petrou od jezu v Doudlevcích úzkou pěšinou podél Radbuzy k soutoku s Úhlavou. Na prvním zastavení děti skládaly počítací dřívka, například z nich složily nákres řek u soutoku a hledaly, když půjdeme kolem, v jaké části budeme v polovině cesty, kde je třetina, kolik je to šestin apod. Z dřívek poté Petra poskládala rybu a měly přijít na to, jak přeložením 3 dřívek popluje ryba na opačnou stranu. Dalo jim to práci, ale po malé nápovědě na to přišly. Snadné bylo takhle změnit směr letu dřívkového netopýra, ale otočení hlavy prasátka dalo zabrat dětským hlavám nejvíce. Děti také změřily délku dřívek a počítaly kolik měří dohromady (zatím spíše sčítaly a poskládávaly dřívka k sobě, Hanuše napadlo hned násobení). Pátrali jsme po bobrech a bobřištích. Děti vše měřily svými metry, na plotě jsme změřili také úhlopříčky čtverců a na mostě přes řeku svázaly bundy jako bobří kůže a dokázaly udělat tak dlouhý provaz, co dosáhl až na louku pod mostem. Po něm potom posílaly batohy a samozřejmě ho také změřily. Cestou zkoušely ještě roztáčet laso do talíře a přes louku podél Úhlavy jsme došli k remízku, kde jsme si pohráli a dali oběd. Poté jsme přeběhli Tyršův most a na louce u oveček si dali svačinu, někteří si zahráli hru s indiánskými počítacími dřívky. Ostatní zatím nasbírali byliny a květy, Krýša s Jiříkem a Bárou sbírali na polévku, Nikolka pro radost mamce a Bára ještě na zdobení.

Čtvrtý výlet vedl na Chlum s Péťou. Zazpívali si pár anglických písní, představili a zahráli Simon says. Po cestě si užívali Explosion, hodně poznávali stromy – dub zimní x letní, jilm, jasan…..v potočním parku  hledali v potůčku vodní živočichy. Péťa ukazovala dětem, jak se dá vyrobit kukátko do vody. Své nálezy si ověřovali v knize a v klíčích. Největší nález měli kousek od Berounky v potůčku, kde Jiřík našel nymfu vážky. Povídali si, co je nymfa.., dále našli larvu šídla aj., mokří trošku byli, ale vůbec jim to nevadilo. U tůněk žab si pověděli rozdíl mezi skokanem a ropuchou, ukázali si i názorně (pomocí nás), jak vypadají vajíčka ropuchy, jak skokana. Určovali si další obojživelníky, hady a ještěrky. Pověděli si rozdíl mezi bruslařkou a vodoměrkou a dokonce jednu bruslařku našli na vodě. U mostu, kde je největší zimoviště ptáků, se naobědvali, Maruška je seznámila i s francouzštinou. To, co si řekli anglicky, přeložila do francouzštiny, řekli si i něco z němčiny. Nakrmili nutrie, zopakovali si anglicky ptáky u řeky a protiklady. Po cestě na vrchol kopce poznávali rostliny kolem nás – např. kakost luční, pryskyřičník prudký, ječmen….Prolezli se na oblíbeném stromě a s nákladem dříví vyrazili k vrcholu. Společnou silou děti rozdělaly ohníček, někteří si opekli buřty, pohráli si na hřišti a spokojení se vraceli zpět.

Pátý výlet s Andrey nás zavedl do Údolí měsíčního svitu pod Krkavcem. Ráno se sešli u ranče Šídlovák a vyrazili směrem Krkavec. Počasí nám přálo, teplo bylo jako v létě. Čekaly nás zastavení s různými jazykovými úkoly z češtiny. Starší Hanuš dostal speciální roli nápovědy a stal se hlavním aktérem celé hry. Měl totiž vyluštit tajenku dvacetiřádkové křížovky, ke které ale neměl žádnou legendu. Jednotlivá slova mu ostatní pantomimicky předváděli a on je musel uhodnout a do křížovky doplnit. Ovšem děti také slova, která měly předvádět, neznaly, musely si je zasloužit tak, že vyluštili jazykové rébusy. Děti si u plnění úkolů cvičily čtení slov, porozumění jazyku, výslovnost a logický úsudek. Hanuš úkoly kontroloval a případně dával dětem rady. Za každou radu si ale mohl říct nějakou cenu v podobě úkolu (dřepy, skákání, běh několika koleček kolem stromu apod.). Pantomima děti hodně bavila, všichni se nadšeně zapojovali. Předváděli osla, tele, tužtičku, bubáka, jeskyni, maminku, nit apod. Téměř vždy se nejprve společně domlouvali na nějakém plánu, jak to předvedou. Na boulích pro bikery se děti poklouzaly a probíhaly je. Pak si zájemci zahráli šiškovanou, bohužel Eliška byla trefena rovnou do nosu, statečně ale neplakala. Tříkilometrovou cestu zpět jsme zvládli v tempu.

Posledním šestým výletem byl cyklovýlet z Bor přes Valchu, Výsluní až do Doudlevec ke Škodaparku se Štěpánem. Děti přijely hladové a spokojené.