Od října ke sv. Martinovi

Každé ráno se scházíme ve společném kruhu, kde společně zpíváme, rytmizujeme, tančíme a sdílíme zážitky nebo myšlenky. Někdy děti přináší ukázat i něco, co doma vytvořily nebo co jim dělá radost. Naše masožravka Danda na okně nám přes podzimní prázdniny trochu zaschla, ale už pouští nové lístky a doufáme, že naše Danda I. bude žít dále. Stále nás provází a čteme o ní v knize další kapitoly.

Prvňáčci postupují kupředu s abecedou – učí se slyšet hlásky, skládají jednoduchá slůvka, malují písmenka na papír i do mouky. Rychle postupují i v matematice dle Hejného učebnice. Druháci se v matematice soustředí na nová početní prostředí, logicky přemýšlejí a hrají si například s přestavováním staveb z krychlí. Prvňáčkům také druháci sami připravili prostředí Cestičky, vyznačili na Jezírku cesty barevnými těstovinami a červenou řepou a prvňáčci podle plánků cest chodili a při správném průchodu barevnými cestami jim z písmen, která potkali cestou, vyšlo slovo. Kromě cestiček se tento měsíc nadchli také do řešení Sudoku. Venku jsme poznávali stromy, prvňáčci spontánně udělali i poznávačku větviček a ve středu si všichni zkusili u jezírka vyluštit stromovou křížovku. Péťa nám některé stromy ukazovala také v herbáři. V českém jazyce si druháci upevňují psací písmo a hrají si se skřítkem Alfrédem, který jim nosí ” jazykové rébusy a vtipnou kaši do pusy.” Grafomotoriku a smysl pro souměrnost procvičují pomocí waldorfského kreslení forem.

Před státním svátkem jsme si ještě ve středu odpoledne s luštěním tajenek připomněli, proč je výročí vzniku republiky, jaký je náš národní strom a vlajka. Mnoho písniček a pokynů již děti zvládají v angličtině. Pírka, která za prezentaci pracovních listů v angličtině děti získávají, se jim pomalu rozrůstají.

Učení cestou nás zavedlo opět na rozličná zajímavá místa. Navštívili jsme Záchrannou stanice živočichů, kde nás už čekal pan Makoň se svou malou dcerkou. Provedl nás a pověděl nám vše o jejich činnosti. Viděli jsme sovu pálenou, kterou Tobík nakrmil kuřaty, stejně jako výra velkého. Dále jsme viděli poštolky a pochovali jsme si ježka. To byl životní zážitek. Divili jsme se, že na omak nepíchá. Děkujeme moc panu Makoňovi za poutavé povídání!

Vypravili jsme se také dvakrát za kulturou. Jedenkrát až do Prahy do Rudolfina, na představení o filharmonickém orchestru. U řeky Vltavy jsme se nasvačili a přilétli k nám rackové, kteří zobali svačinu za letu z rukou dětí. Ve Dvořákově síni nás bylo určitě přes 250. Pavel Liška koncert moderoval. Nejprve nám orchestr zahrál vesele, pak smutně, pak děsivě, a pak i strašidelně. Dalším kulturním zážitkem bylo divadelní představení Plzeňský pověsti v Novém divadle v Plzni. Vtipně dětem přiblížilo několik pověstí spojených s plzeňskými domy a historií.

Dalším zajímavým výletem byl bývalý kaolinový důl v Nevřeni a návštěva spřízněného pana truhláře. Každý dostal vlastní přilbu a sestupovali jsme dovnitř do dolu. Dozvěděli jsme se plno nových informací – např. co je to hunt, co je arkóza, kdo je patronem horníků….Viděli jsme i netopýry. U pana truhláře děti vyráběly krmítka. Děti se toho chopily jako zkušení řemeslníci z Jasmíny, samozřejmě sem tam se nějaký hřebíček ohnul, ale bylo úžasné pozorovat, jak si ve skupinách pomáhaly a vzájemně vyhovovaly. Nakonec všechny čtyři krmítka stihly vyrobit a už jen vymyslet, kam je všude pověsíme. Shodli jsme se na tom, že to bude určitě Košutecké jezírko. Moc děkujeme panu truhláři za takovou příležitost!

O Dušičkách jsme navštívili hřbitov v Dýšiné. Tam na nás čekal místní farář. Pověděl nám o místním hřbitově, kostele, Dušičkách. Děti měly hodně zvídavé otázky. Velmi je zajímala křížová cesta Ježíše vyobrazená uvnitř kostela. Dozvěděli jsme se i o tom, jak se ukládají mrtví.
Pondělí 11.listopadu jsme si prožili v duchu svátku Svatého Martina. Od rána jsme zpívali martinské písničky, připravili těsto na martinské rohlíčky a po kratší matematice a svačině, kterou sama upekla Kristýnka (banánový chléb s obrázkem koně:), jsme šli do ateliéru prožít si celý martinský příběh. Péťa nám hrála divadlo a zkoušeli jsme si, jaké to je vžít se do role žebráka i lidí, kteří mu odmítli pomoci. Poté jsme si mohli zahrát na Martina, schovat se mezi husy a také zamýšlet nad tím, o co jsme se kdy dělili a proč. Před obědem jsme ještě zvládli neuvěřitelně rychle připravit martinské rohlíčky. Po návratu z plavání jsme vybarvovali obraz a lepili jej na lucerničky, které jsme po příchodu rodičů venku zapálili a vydali se k ohni v rokli u Jezírka. Vítaly nás zvuky flétny a došli jsme až k Andrey s Pavlínou, které hrály. Společně jsme si zazpívali několik písní a děti se dělily s dospěláky o martinské rohlíčky. Užívali jsme si dobroty, které rodiny napekly a donesly. Postupně si také všichni prošli cestu po světýlkách. Druhý den ráno byla na některých dětech i rodičích znát únava, ale večer stál za to.