Rozloučení na Ovčím vrchu

Několikadenní rozloučení před prázdinami jsme si přivodili na milovaném Konstantinolázeňsku, tentokrát na Ovčím vrchu a Švamberku.
Ve středu jsme se vlakem přesunuli do Břetislavi. Děti dostaly do ruky mapu a měly zjistit, kudy se dostanou na Krasíkov, aniž by musely jít celou cestu po silnici. Někteří přišli na to, že by bylo dobré jít podél potoka Hadovka a tím směrem jsme také vyrazili. Cestou jsme poznávali květiny, např. třezalku neboli Svatojánské kvítí, dále zběhovec, svlačec, vrbinu, vrbovku….Hodně květin poznal Kuba. Nasbírali jsme si plno lesních jahod, našli jsme velké pýchavky a i hodně babek. Koupali jsme s v Hadovce, která měla velmi často špatný přístup, ale touha po koupání byla tak velká, že jsme si nakonec místo s velmi svažitým břehem našli. Děti jsou už zvyklé na různé terény, nemohl je ani tento s hromadou klacků odradit. Odvážlivci se namočili v potoce celí. Někteří se jen tak procházeli v krásně osvěžující vodě, hledali kamínky anebo vodní živočichy. Část dětí stavěla z bláta různé stavby. Po stoupání po silnici jsme na louce spatřili balíky sena a ty máme moc rádi. Pohráli jsme si na nich a hlídali jsme, abychom je nezničili. Na závěr na nás čekal kopec Krasíkov v celé své kráse. Našlapali jsme přes 6 km a vůbec nám nevadilo, že jsme se ještě stihli osvěžit malým deštíkem. Ve Dvoře Krasíkov jsme se ubytovali, snědli výbornou polévku, kterou nám zde uvařili. Před spaním si ještě děti stihly vyrobit Prázdninový deník, na který si vyrobily ozdobný přebal a samy ho sešily.
Ve čtvrtek jsme si dopoledne připomněli veršované pohádky Františka Hrubína a zkusili si ve skupinkách zahrát divadlo, jakožto trénink představení, které jsme chystali pro rodiče a budoucí školáky na večer. Naučili jsme se písničku Kašpárek, a zaházeli si létajícím talířem, bumerangem, zkoušeli skákat přes švihadlo. Ještě před obědem jsme se vypravili na průzkum na Ovčí vrch, kde jsme na místě velkého selského povstání naplánovali přespání. Cestou bylo velikou atrakcí elektrické vedení, které vydávalo dost nepříjemné zvuky, vždy když se ve větru dva dráty dotkly.
Odpoledne se začali sjíždět rodiče školáků a i rodiny, kteří se k nám budou přidávat až od září. Díky Pétině radaru jsme stihli včas postavit stany a přečkat půlhodinovou přepršku v suchu, abychom si mohli užít společný večer kolem ohně na louce. Po vzájemném seznámení jsme si společně zazpívali známé lidové písně s harmonikou. Hrála na ní Kuna, maminka budoucí školačky. Než jsme šli spát, oblačná obloha se vyčasila a my mohli vidět krásný srpeček Měsíce se spoustou hvězd. Noc ve stanu byla velmi teplá. Ráno jsme se probudili do sluníčka. Díky štědrosti a pomoci rodičů jsme mohli posnídat domácí koláč s teplým čajem. Po sbalení stanů a společném focení jsme vyrazili zpět ke Dvoru, kde jsme se ještě potěšili se zvířaty – s lamami, nutriemi, divokými prasaty, husami aj. Někteří odjeli se svými rodiči domů. Ostatní vyrazili pěšky směr vlakovou stanici Kokašice. Už dost unavení jsme ještě zvládli navštívit Pramen lásky a těšili jsme se do vlaku, který nás dovezl domů.
Děkujeme všem za krásný závěr roku a za vše, co nám letošní rok přinesl! Jsme vděčné a máme z toho radost. Na viděnou v dalším školním roce.