V pravěku bylo blaze člověku
Tak jsme se s třeťáky až páťáky vypravili do pravěku. Na celý měsíc. Myslím, že nikdo z dětí už nepochybuje o tom, jak nesmírně cenné jsou archeologické nálezy. Na ty, které se našly v západních Čechách, jsme se nejprve vypravili do Západočeského muzea. Děti si sáhly na střepy historických nádob a vyplnily badatelské listy.
Díky archeoložce Janě Tycové si děti každý pátek vyzkoušely hned několik pravěkých řemeslných technik. Nejprve pomocí ostrých pazourků opracovaly kámen a vyrobily si ozdoby na krk nebo knoflíky. Další technikou bylo česání ovčího rouna pomocí kostěnných hřebenů a spřádání nitě z ovčího rouna pomocí přeslenu. Ti nejzvědavější a nejpilnější zkoušely nitě tkát na jednoduchém stavu nebo na karetkách. A protože Jana měla s sebou i kopřivy, naučili jsme se i způsob, jak lidé získávali vlákna z právě z nich. A také, jak je to neuvěřitelně pracné, upříst z kopřiv kousek provázku!
Některé děti byly výrobou úplně pohlceny, některé ve volných chvílích obráběly pazourkem dřevo nebo začaly vyrábět pravěké sekerky z břidlice a klacků, ovšem za pomoci koupeného provazu – to si trochu usnadnily.
Další neolitické dovednosti, které s Janou vyzkoušely, byly spojené s kůží a hlínou. Děti šily mošničky z kůže a vyráběly hliněné nádoby a sošky. Jana během tvoření dětem nadšeně vyprávěla, jak archeologové pracují, jak asi vypadaly pravěké osady nebo kde všude se kolem Plzně našly různé pravěké artefakty.
Kromě toho zhlédly dokument od domškoláků Nature Garden, prolistovaly mnoho knih s obrázky z pravěku, poskládaly z papíru Věstonickou venuši a našly na mapě Dolní Věstonice, vyzkoušely si dorozumět se pomocí posunků a skřeků. V literatuře jsme se pobavily u legrační knihy Jiřího Žáčka “V pravěku bylo blaze člověku” a čtenářství jsme procvičovaly s knihou “Je Věstonická venuše krásná?” Z.Poláškové.
Jako obvykle také lezly děti během čtvrtečního výletu po stromech, tentokrát jako sběrači podzimní úrody jablek. Na schodišti se nám časová osa dějin prodloužila o notný kus před náš letopočet. A nejstarší děti vytvořily nástěnný přehled pravěkých historických období i s obrázky, jak se měnil život lidí.
Pravěk je dětem přirozený a tak jsme rády, že si ho mohly prvostupňové děti takhle prožít. Dalo jim to mnohem více než přečtení pár stránek v učebnici vlastivědy, a vlastně i nám učitelům. Velmi děkujeme Janě Tycové za její čas a nadšení, a děkujeme za veliké obohacení našich představ o pravěkých řemeslech. Děkujeme také Západočeskému muzeu.
